TT - Zrcadlo - Emily

15. ledna 2013 v 21:06 | Emily |  TT - Příspěvky

Zrcadlo

Alice se zastavila. Procházela touhle chodbou snad posté, avšak až nyní si všimla těch dveří. Byly tmavší než ostatní a jakoby starší. Zkrátka se tam nehodily.
Na celém panství nebylo nic tak neobvyklého jako tyto dveře, a to od svého příchodu sem viděla Alice už tolik podivností, že by se nedivila už vůbec ničemu. Všechny ty ztemnělé chodby ozářené jen matným světlem svíček, zakryté obrazy neznámých lidí, divné zvuky ozývající se v noci...
To, co ji zprvu děsilo, se po pár týdnech stalo neodmyslitelnou součástí jejího pobytu tady, včetně nevšedních zvyklostí zdejšího pána.
Jenže tyhle dveře byly něco úplně jiného. Doslova ji k sobě vábily, přestože nebyly nijak zvlášť hezké. Jen tmavé dřevo, které už neodkladně potřebovalo ošetřit. Klika byla pokrytá rzí a po rýhách ve dveřích se táhly pavučiny. Aliciny oči se od nich nedokázaly odtrhnout. Byla by přísahala, že ještě včera tady ty dveře nebyly.
Jenže teď je viděla přímo před sebou.
Vztáhla k nim ruku a ucítila chlad vycházející z těch dveří. Na okamžik ucukla, ale pak sáhla po klice a její prsty obemknuly studený kov. Alice zmáčkla kliku a dveře se otevřely, doprovázeny tichým zaskřípěním. Za nimi čekal pokoj, stejně temný jako vše ostatní. Zatažené závěsy, prach usedlý na každičkém kousku nábytku i podlahy.
Ale jedna věc Alici zarazila. Cosi velkého, zakrytého kusem plátna, taktéž obaleného pavučinami. Bezmyšlenkovitě strhla látku dolů. Pod ní bylo velké zrcadlo.
Nádherné, dralo se jí na jazyk.
Oválné, ve zlaceném rámu, který vypadal jako stvořený z jednotlivých pozlacených lístečků rostlin.
Alice se na sebe podívala. Potáhla si rukama modrou sukni. Ale její odraz v zrcadle to neudělal. Zůstával nehybný.
Alice překvapeně zamrkala. Zamávala, ale odraz v zrcadle ze nezměnil.
"Jsi můj odraz," řekla Alice, "máš dělat, co dělám já."
Její odraz v zrcadle na ni vypláznul jazyk. Alice zalapala po dechu.
"Nebudu dělat něco jenom proto, že to děláš ty," řekla dívka v zrcadle.
"Ale jsi můj odraz. Ty nejsi někdo jiný než já!"
"Ale ano," odporoval Alicin odraz. "Já jsem já, jsem jiná než jsi ty. I naše světy jsou rozdílné."
"Nejsou. Jsou stejné, jenom zrcadlově obrácené,"trvala na svém pravá Alice.
Zrcadlová Alice se ušklíbla. "Vidíme jenom to, co vidět chceme. Co si myslíme, že máme vidět. Podej mi ruku, jestli mi nevěříš," vybídla ji. Natáhla ruku k Alici. Ta zaváhala.
"Čeho se bojíš? Snad ne těch pavučin. Jen ti ukážu, jak moc se pleteš."
Alice natáhla ruku k zrcadlu a přitiskla dlaň na sklo. Usměv její dvojnice se rozšířil. "Děkuji ti," řekla.
Alice se rozhlédla kolem sebe. Byla v tom samém pokoji. Ze zrcadla se na ni dívala její dvojnice - odraz. Pohledem ji vyzývala, aby se podívala po pokoji.
Dveře byly zavřené. Alice je zkusila otevřít, ale marně. Vrátila se k zrcadlu, ale její odraz, nyní stejně skutečný jako byla ona, odcházel se samolibým úsměvem na rtech. Když se dostala zrcadlová dívka ke dveřím, ještě se otočila zpátky.
"Užij si věčnost v zrcadle. Místo mě." A zabouchla dveře.
(by Emily)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dennys Dennys | Web | 15. ledna 2013 v 21:30 | Reagovat

Tak ten konec mě docela šokoval. Já bych tam asi zešílela... :-)

2 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 16. ledna 2013 v 20:34 | Reagovat

Hej drsný.. Mě to připomíná jednu pohádku, ale vůbec nevím jak se jmenovala... :-D jinak to máš moc hezky napsaný

3 Katie Katie | Web | 17. ledna 2013 v 13:23 | Reagovat

Tak to se mi fakt líbí ;-) Souhlasím s Dennys - zešílela bych =D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama