Aktivita

23. února 2013 v 19:06 | Dennys |  Informace pro členy
Zdravíčko... vím, že je to náhlé, ale zajímá mě zda-li je nějaký člen se účastnit či zapojit do klubových aktivit. Téma týdne jsme s Berry už naprosto zavrhly a proto mě zajímá zda by měl někdo z Vás zájem aspoň o nějakou soutěž. Chápu, že tu co jsem zde uveřejnila já, byla příliš komplikovaná a proto mě napadlo něco daleko lehčího. Něco formou poznávaček či krátkých básniček nebo příběhů, které posílaly holky. Taky jim děkuji za aktivitu a předem je musím i informovat, že mě jejich výtvory nadchly.
Témata týdne našeho klubu nevím jestli stále chcete mít, ale kdyby náhodou ano, byla bych ráda kdybyste to v komentářích zmínili. To jak aktivně a nadšeně to vypadalo na počátcích klubů už není podle představ. Vím, že je málo času, ale stačilo by zaslat občas pár příspěvků, které by to tu zpestřili a zaktivněli. Nemusíte vyrábět něco jenom pro tento klub, stačí něco svého či staršího z čím se chcete pochlubit a na co chcete znát názor ostatních.
Poslední článek člena byl publikován 14. 2. zda-li chcete být aktivní i vy je jen na vás. Avšak potěšila by aktivita členů.
Na závěr uveřejněno něco psáno mou rukou (klávesnicí spíše řekněme). Je to úvodní kapitola k jedné z mých povídek.

Žánr: Dobrodružné, Historické

Tajný deník ze 17. století

Prolog

"Máš dneska hodně práce?" zeptala se nižší dívka s dlouhými, blonďatými vlasy, jenž byly perfektně spletené do jednoho velkého tlustšího copu, dle čehož se dalo usuzovat, že vlasů má na rozdávání. Její velké šedomodré oči rámovaly oválný obličejík, který byl prosvícen jemným make-upem přineseným do módy přímo z Francie. Šaty, které měla na sobě, byly od prvního pohledu z levnějších látek, ale přesto přesně padnoucí a podle módy 17. století. Právě se opírala o sešlý, dřevěný pult, na němž byly vystavené vše možné druhy lahviček kouzelných elixírů (jak sama říkala) a pilulek, které byly dávány jen na předpis místního lékaře.
"Ještě mám zhruba půl hodiny a pak mi končí směna." zamumlala dívka stojící za pultem, která jakoby téměř vypadla z oka té první. I ona byla nižší postavy, s dlouhými blonďatými vlasy, ale ty měla stažené do dvou užších copů a spletené do komplikovaného drdolu. Její šaty už nebyly podle přesně určené nově dovezené módy. Měla na sobě obyčejné bílé šaty, které se jí těsně svíraly kolem užšího pasu, a přes ně přehozený krátký kožený plášť, jenž jí její zaměstnavatel vnutil jako povinnou uniformu do její práce. Rty měla trochu užší, ale to jen z hlubokého soustředění, kvůli papírům, které studovala.
"Nikdo tu není, tak bys snad mohla zavřít dřív, Suzy...," řekla první dívka a trochu přihlouple se usmála.
Suzy zvedla oči od papíru a přísně pohlédla na svou starší sestru. Nemohla uvěřit, že i když je o pár centimetrů vyšší, a v některých místech dokonce více vyspělejší, jak může být tak nezodpovědná.
Pověstné lákadlo na muže má v hlavě piliny, pomyslela si a sama se nad svou myšlenkou zamračila. Nemohla uvěřit tomu, že i ona myslí na svou sestru podobným způsobem, jako ostatní žárlivé dívky z města. Dokonce i jí samotné začalo připadat pohoršující, že i ona takto smýšlí o své vlastní sestře.
"No tak fajn... stejně už asi nikdo nepřijde." hlesla nešťastně Suzy a pomalu přešlo ke dveřím, aby je pak velmi ostýchavě zavřelo na petlici.
"Aspoň budeš mít poprvé, za ty dlouhé dva roky, přestávku delší než je obědová, Suzy." hlesla Tess a téměř mateřsky se usmála na svou mladší sestřičku. Na dívce drdolem bylo v tu ránu hned znát, jak moc jí záleží na práci. Byla to pro ní v podstatě její denní náplň života. Nechodila se nikam bavit, jako její starší sestra Tessandra, a práce přesčas pro ní byla jako balzám na duši. Kdyby byla Tess mohla, označila by to za těžkou závislost, ale říct něco takového před svou sestrou, či kýmkoliv jiným, by bylo naprosto neslušné.
Suzana se naštvaně otočila zpátky ke své sestře a opřela se o vstupní dveře. Zpražila jí zlostným pohledem, aby pak pronesla podrážděným hlasem: "Tak dobrá, tak co tedy vlastně chceš?" optala se, neboť věděla, že Tess jí nepřišla obtěžovat jen tak. Vždy měla nějaký důvod.
Blonďatá kráska se usmála svým andělským úsměvem a pak přímo řekla: "Zamilovala jsem se Suzie."
"Z-zamilovala?" zaúpěla Suzy. Znělo to trochu žárlivě, ale dívka v ten okamžik na žárlivost téměř nepomyslela. Měla spíše strach z toho, že její milovaná a hlavně hloupoučká sestřička má zase pomyšleno na závazky. Už několikráte se takhle bláznivě zamilovala do nějakého námořníka, který si s ní jenom tak týden laškoval a pak odjel na moře se slovy, že se zase vrátí. Prolítlo tu pár milostných dopisů a pak zlomené srdce. Totéž tomu bylo i tak po druhé, když se zamilovala do jakéhosi kapitána, z něhož se posléze vyklubal námořní důstojník, pak kormidelník a nakonec jen obyčejný plavčík. Tomu také potom předcházel rychlý konec. Tentokrát si tím už nepřála Suzy projít, protože by zase musela sedávat vedle své sestry a měsíce jí uklidňovat tím, že to není vůbec její chyba a že není tak nemožná, že si neumí ani vybrat ani pořádného chlapa. Bohužel pravda byla jiná, ale Suzy neměla v úmyslu se jí o tom zmiňovat.
"Do koho?" zeptala se a při tom se úpěnlivě snažila do zvuku svého hlasu vtěsnat zvědavost.
"Neříkej mi snad, že žárlíš...," zabrebentila Tess a přitom se usmála: "Nemusíš se obávat, má spoustu přátel." zamumlala a svýma velkýma očima jakoby se dívala do dáli.
"Je tak šlechetný, milý, pravý gentleman, pozorný a citlivý. A je moc krásný." řekla zamilovaným tónem její sestra Tess. Suzana si potichu povzdechla. Měla strach, z toho co přijde za chvíli. A nejzvláštnější na tom bylo, že i na posedmé tato situace vypadala velmi podobně.
"Je to námořník, dopomáhá na lodi kamaráda jeho otce. Je to dědic velkého jmění a až mu tahle povinná práce skončí, vrátí se domů a pošle pro mě loď. Vezme nás sebou z tohoto zapadákova do Anglie..."
"Tak do Anglie říkáš?" pravila téměř výsměšně Suzy a mohla jen děkovat bohu, že jí Tess moc neposlouchala, jinak by zareagovala velmi dětinským způsobem. Mladší z dvojčat samo netušilo, jestli je její láska tentokráte skutečná, ale co vědělo nejlépe bylo, že ten prapodivný námořník pro ní nikdy nepošle loď a už vůbec by nevzal ani jí samotnou, bez Tessandry, do Anglie. Navíc, co by tam Suzy dělala? Bez své práce? Bez své kočky? Bez otce, který byl starší než snad sám svět, jenž nerad cestoval a téměř měl i strach páchnout ven z bytu v němž bydlel s dvojčaty.
"Otec by s tím nesouhlasil." řekla nakonec Suzy v doufaje, že to tak aspoň z části rozplyne dívčiny fantazie.
"Já vím! Já vím!" vyhrkla Tess a pak pokračovala: "Zdědí velkou firmu po své rodině. Konkrétně továrnu na sýrové špagáty a pak se vezmeme. Otce nějak přemluvím, aby jel s námi. Nechci ho tu totiž nechávat. A ani tu nehodlám nechávat tvého kocoura Makaróna. Všechno mám promyšlené. Nemusíš se obávat." brebentila dál nadšeně dívka, která pořád snila svůj zamilovaný sen. Suzy jí nechtěla vyvracet její úžasné fantazie. Sama věděla moc dobře, jak tento románek skončí. Dva, tři dopisy a láska se rozdrobí jako sušenka. Nikdy pro ní žádnou loď nepošle, nikdy si pro ní nepřijde a ani jí poté nikdy na její dopisy neodpoví.
"Jmenuje se Oliver Lawrence." řekla zasněně a dál upírala své oči do zasněné dálky. Jakoby se pro ní tento svět, v němž žila, rozplynul.
Suzy se podlomila kolena a veškerou svou váhu přenesla na dveře o něž se neustále opírala. Ano, všechno je stejné jako pokaždé, když se zamilovala. A jak se vlastně jmenoval ten předchozí? Joshua Williems? A ten úplně první? Že by Jack Benedikt? Ano, všichni mají stejně praštěná a nemožná jména. Bůh ví, jestli vůbec obdobná jména někdy existovala.
"Je to vysoký, černovlasý gentleman." Neopakuje se Tess už? Že by začala zase celou tu písničku od začátku? Říkala si v duchu zděšeně Suzy. Musí svou starší sestřičku zarazit dřív než bude pozdě. Neměla totiž náladu zůstat tu s ní déle, než bude nutno.
"Dobře Tess. Pojďme domů. Tam nám to všem hezky povíš od začátku. Uvidíme co na to řekne Makarón a otec." ukončila jsem její vylévání srdce.

KONEC

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Chtěly byste tématické týdny?

Ano 86.7% (39)
Ne 13.3% (6)

Komentáře

1 bezreci bezreci | Web | 23. února 2013 v 19:33 | Reagovat

Sohlasím s Tebou bylo by super zavést něaké soutěže nebo alespoň zveřejňování některých článku neak pravidelně :) Jinak zajímavý prolog

2 Vera Vera | Web | 24. února 2013 v 17:23 | Reagovat

Soputěže by byli fajn :)
tématické týdný no...dobrej nápad to je, to nepochybně, jenom nevím, jeslti bych na ně přispívala, protože teď nemám čas psát čklánky ani na svůj vlastní blog..:/

3 S-night S-night | Web | 27. února 2013 v 18:40 | Reagovat

Ten prolog jsem již četla na blogu! Je bezva :-D

Jinak soutěže by byli super! :-)

4 Ilon-Ká** Ilon-Ká** | 27. února 2013 v 20:00 | Reagovat

Ten prolog je úžasný... :-)

Soutěže by byli super. Nic jsem sem nepřidávala, protože jsem nevěděla co. Byla bych ráda, kdyby zůstalo téma týdne, abych se měla od čeho odpíchnout. :-)

5 Bella-Kejtý Bella-Kejtý | Web | 1. března 2013 v 19:03 | Reagovat

Ten prolog je dokonalý :)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama