Zakázaný vztah - povídka od Tei

18. dubna 2014 v 19:49 |  Tvorba členů
Stála jsem s Vali u zdi, bavila se s ní a naproti stál on.
Nedalo mi to a mé oči stále mířily k místu, kde stál.

Otočila jsem se k Vali a poslouchala, o čem mi povídala, když v tom přišel k nám a objal mě,
stačilo, aby se ke mně přiblížil a já neodolala.
Bylo mu jedno, že vedle nás stojí Vali, podíval se mi do očí a já cítila, co chce udělat..
,,Nemůžeš.."
Podíval se okolo sebe, nikdo krom nás a Vali poblíž nebyl, nikdo nám nevěnoval pozornost a on to věděl, věděl, že to teď udělat může. Teď, nebo nikdy.
Netrvalo to ani pět sekund a naše rty se pomalu spojily.
Náš první polibek.
Přitiskla jsem ruce kolem jeho krku, abych ho měla co nejblíž k sobě a soustředila se pouze na nás dva.
Na náš nejkrásnější, pomalý polibek,
na to, že jsem mu takhle na blízku, schoulená v jeho náručí a přála si, abych ho nemusela už nikdy v životě pustit.
Večer před jeho chatkou.
Potají jsem zaklepala na jeho dveře a čekala až otevře.
Otevřel a my stáli tak metr od sebe.
Měla jsem největší touhu ho obejmout a mít ho jen pro sebe, ale věděla jsem, že o nás nikdo neví a ani se nikdo dozvědět nesmí.
Pomalu jsem vstoupila dovnitř a koukala po místnosti.
Sedla jsem si na židli a on si sedl ke mně.
Naše tváře byly tak blízko sebe, ale něco nám bránilo se k sobě přiblížit co nejvíc.
,,Někdo nás uvidí a naši jsou tady taky."
Okno bylo hodně nízko, a já věděla, že tohle není správné.
,,Já vím, máš...ji a vaši by nepřežili, kdyby tě viděli, že tady jsi se mnou."
Zahlídla jsem ve tmě venku postavu a rychle se skrčila k němu, aby mě z venku ta postava neviděla.
Rázem nás to přiblížilo, tak, že měl pouze dvě možnosti na vybranou, buď mě od sebe odtáhne a já se budu cítit poníženě, jako ještě nikdy a nebo..
,,Miluju tvé oči, řekla jsem Ti to už někdy?"
Jeho polibek stačil za sto slov.
Otevřely se dveře a v nich pár lidí, mezi nimi byla, ale má nejmíň přátelská spolužačka, kterou jsem nemohla ani vystát a ona nás právě viděla, jak jsme u sebe a došlo jí, co se právě dělo.
,,Kdyby Vás viděla tvoje holka a všichni, co jsou tady.
Ti by koukali, co?"
Bylo mi to všechno líto, chtěla jsem jenom být s ním.
Mám ho ráda, záleží mi na něm.
,,Nic se nestalo."
Zvedl se ze židle a šel ode mě pryč.
Zapřel cokoliv, co mezi námi proběhlo, a já cítila bolest.
Ona se dále smála a pořád dokola se vyptávala, proč to tají.
,,Mamka by byla proti, je starší, nemá ji ráda, jak se chová a oblíbila si hodně mou holku, nedovolila by, abych se s ní rozešel kvůli ní."
Všichni byli v jedné místnosti.
Celá jeho rodina a... já.
Stála jsem v rohu, cítila se bezbranně, všichni na mě koukali, jako na špinavého tuláka, který si dovolil vetřít do jejich dokonalé rodiny.
,,Sbalíš si věci a odjedeš zpátky za ní.
Máš být po jejím boku a ne tady s někým takovým s kým nemáš budoucnost a nehodí se k Tobě.
Podívej se, kolik jí je let."
Nechci, aby odjel.
Nechci, abychom se už neviděli a já s ním nemohla být.
,,Vy se k mému synovi už ani nepřiblížíte,
on má svou dívku, která je stejně stará a slušně vychovaná."
Slova mířila ke mně.
Zvedla jsem hlavu a očima se střetla s ním.
Držel sbalenou tašku.
Díval se lítostně, ale rozhodnutý, vrátit se k ní.
Dát přednost ji.
Poslouchat svou maminku a ztratit nadobro to, co se odehrálo mezi námi.
Odešel z místnosti a já se i přes zákaz rozeběhla k němu.
Naposled s ním mluvit.
Objala jsem ho a čekala na jeho slova.
,,Mám Tě rád, ale mezi námi by to nemělo cenu,
já už někoho mám a mamka by mi to nikdy v životě neodpustila.
Nenávidí Tě."
To bylo ono.
On mě měl rád.
Ona mě nenáviděla.
Za můj věk.
Za naši lásku.
,,Musím už jít."
Opatrně se podíval za roh, a když viděl, že všichni stojí vedle v místnosti, kde jsme ještě před minutou stáli taky, sklonil se ke mně a věnoval mi poslední nejsladší polibek, na důkaz jeho citů a na důkaz nás dvou.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama