Kočičí zabiják 1. část - povídka od Wek

18. května 2014 v 13:37 |  Tvorba členů
Auto zastavilo před domem. Domem, který byl nejlevnější v celém Country Hallow. Ptáte se proč? Městem kolovalo pár nehezkých historek o tomhle domě. Před 100 lety tady žila rodina, která byla zavražděna. Kdo, nebo co je zavraždilo není známo, ví se jen, že vrah žije. V domě bylo při vraždě spousty krve, a trvalo měsíce než se to tady uklidilo. Od té doby zůstal dům pustý. Nikdo tady nechtěl bydlet, ale já jsem to riskla. Chci vypátrat kdo zavraždil onu rodinu, ať je to kdokoliv...
Vystoupila jsem z auta a pořádně si prohlédla starý dům. Byla to vila. Stará a strouchnivělá vila. V každém pokoji byly dvě okna zatažené rudými závěsy. Byly doopravdy rudé nebo potřísněné krví? Vypadalo to tady, jako by tady žili upíři. Vedle oken zůstaly pověšené obrazy z 15. století, pokrývala je vrstva prachu a špíny. Dveře nebyly o moc hezčí. Když jsem je otevírala, slyšela jsem křičící hlasy, které jsou v domě uvězněné navždy. Vešla jsem do haly a spatřila jedinou čistou věc v domě. Nademnou se houpal křišťálový lustr. Všechno to tady bylo zatuchlé a páchlo to po krvi.
"Měla bych tady rozvěsit osvěžovače vzduchu." pomyslela jsem si.
Nevím proč, ale dům na mne působil strašidelným dojmem. Ne že bych se bála, spíš naopak, ale přesto mi ty obrazy, prach a pach krve naháněli hrůzu. Cítila jsem se tady jako ptáček v kleci. Místnosti mi i přes jejich prostornost připadaly stísněné a bez života. Nebyla tady ani kapička dobroty. Všechno bylo tmavé, žádná věc, co by měla ostín zářivé barvy. Willowsovi museli být rodina, co milují tmavě barvy, protže většina lidí by v takové atmosféře nežili.
Pokrčila jsem rameny a dala si všechny kufry do obývacího pokoje vedle gauče. Rozhodla jsem se to tady líp prozkoumat a vypátrat vraha rodiny Willowsových jednou pro vždy. Z prvního kufru jsem si vytáhla baterku a zašla jsem za roh do knihovny. Doufala jsem, že tam najdu alespoň stopu.
V místnosti mi spadl zrak na zrcadlo. Něco mi v něm nesedělo. V pravém dolním rohu bylo sklo rozbité a místo posledního sklíčka tam byl starý papír. Vzala jsem ho do ruky a začala nahlas číst.
"Selero, pokud chceš vypátrat vraha, tedy Kočičího zabijáka, musíš najít v tomto domě zlatou truhličku a v ní ukrytý můj další dopis. Truhlička je schovaná v nejsvětlejší části domu. Nemám mnoho času, Kočičí zabiják mě brzy najde. S láskou prateta Meona." dočetla jsem. "Tak Kočičí zabiják? Kočky mají devět životů, bude ho těžké zabít..." Vsatala jsem a založila si papír do deníku a ten jsem schovala do batohu. Musela jsem najít truhličku co nejdřív, než mě Kočičí zabiják dostihne tak jako Meonu. Byla jsem přesvědčená, že truhlička bude co nejlíp ukrytá, aby jí Kočičí zabiják nenašel. Mohla být kdekoliv v domě, ale počkat. Meona psala něco o nejsvětlejší části domu. Kde to jenom může být? V tommě to napadlo. Všechny okna byly zakryté závěsy, ale jen jedno okno ne. V pokoji Meoniny vnučky Klarie...
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama