I see fire II. část - povídka od Tess

17. července 2014 v 22:48 |  Tvorba členů
část 2.- Nejhorší párty.
Stála na tom samém útesu jako posledně. Všechno bylo stejné. Dole se rozprostíralo údolí, rozdělené řekou na dvě poloviny a poseté spoustou chatiček a domků. Tentokrát tu však nebyly ty stíny, takže viděla plochu před sebou. Byla to dlouhá rovina na konci se zvedající a vlnící se v malých kopcích, které přecházely k vysokým horám. Asi padesát metrů před ní rostlo pár vysokých stromů a před nimi do noci hořel asi dvoumetrový oheň. U ohně stál chlapec a muž, který k ní byl otočený zády. Neslyšela, co si ti dva povídají, ale muž horlivě gestikuloval rukama a chlapec se jí zdál poněkud bledý. Muž rozhodil ruce a chlapec se podíval jejím směrem. Instinktivně se sehnula, ale nebylo se za co schovat, avšak nezdálo se, že by jí chlapec viděl. Zíral někam k horám a pomalu muži přikyvoval. Zvedla se a přiblížila se k nim na doslech. Muž k ní byl stále otočený zády, ale chlapci už viděla do obličeje lépe. Měl až nepřirozeně tmavé oči a až moc bledou tvář. Tu bledost ještě podtrhovaly tmavě černé vlasy. Jako noc, pomyslela si. Přišel jí docela hezký, i když na něm bylo vidět, že je unavený, jako by se udržoval vzhůru jenom silou vůle. Muž znovu rozhodil ruce a řekl: "Temnota povstává a s ní povstal i Fénix, najdi ho, a zachráníš svět." Na ta slova chlapec znovu kývnul a otočil se k odchodu. Ušel sotva dvacet kroků a muž na něj zvolal: "Sebastiáne!" chlapec se otočil. "Spoléháme na tebe. Všichni." "Já vím." řekl, a vydal se do tmy.
Sebastián…
"Modrý nebo červený?" zeptala se nás Cara a přehrabujíc se ve skříni zamávala nad hlavou dvěma tričkama.
"Modrý." řekla jsem.
"Červený." Zamumlal ve stejnou chvíli Mike. Leželi jsme na posteli v Cařině pokoji a pomáhali jí vybrat oblečení na dnešní párty. Včera nás táhla přes celou školu, aby nám ukázala ten plakát, křiklavou upoutávku skoro přes celou školní nástěnku. Neřikám, že bych se tam netěšila, ale včera mě to fakt vytočilo. Snad nám to mohla normálně říct ne? Ale to by nebyla Cara, ta ztřeštěná, bláznivá Cara, kterou mám tak ráda.
"Vůbec mi nepomáháte." zamračila se a vytáhla hlavu ze skříně s dalšími deseti tričky v náručí. "Co si vůbec berete vy?" přejela pohledem Mika a znovu se zamračila. Koukla jsem se na něj taky. Na sobě měl džíny, tričko s Pikachuem a byl zabraný do svého mobilu. "Miku?" zeptala se Cara a popošla blíž k němu. "Nepůjdeš tam v tomhle, že ne?"
"Co?" Mike se posadil, uklidil mobil do kapsy a nasadil jeden se svých úsměvů, pro který by většina holek zabíjela. My s Carou, jsme ho ale pomalu začínaly nesnášet, vždycky nás s ním dokázal akorát naštvat. "Co máš proti Pikachuovi?" hrábl si do misky s kukuřičnými lupínky, která už byla na Cariiném nočním stolku samozřejmostí. Nacpal si lupínky plnou pusu a já se musela zasmát.
"No teď už všechno." řekla Cara a snažila se znít naštvaně. "Pokud vypadá jako ty." Mike ještě víc nafouknul tváře a už ani Cara se neovládla a začala se řehtat.
Koukla jsem se na hodiny nad dveřmi. Půl sedmé. Párty začíná až za hodinu a půl.
"Asi půjdu domů." oznámila jsem.
"Už? Em, vždyť si tu chvíli." Zaprotestovala Cara.
"Mamka za chvíli přijede z práce," znova jsem koukla na hodiny. "Vlastně už je možná doma a taky se musím převlíct. Přece tam nepůjdu takhle ne?" usmála jsem se a objala Caru na rozloučenou.
"Tak fajn Em. Sejdeme se v klubu."
"Zatím Em." zavolal na mě Mike, když jsem opouštěla pokoj.
"Ahoj Emily."pozdravila mě mamka, když jsem vešla do kuchyně. V bytě se rozlézala vůně večeře a já dostala hlad.
"Ahoj mami."objala jsem ji. "Jak bylo v práci?"
"Jako vždycky, všechno v pohodě. Dneska k nám přišly nový knížky, schovala jsem ti ty, co by se ti mohly líbit." Máma pracuje v knihkupectví a už od mala mi nosívala z obchodu knížky. Byla jsem ráda, když jsem věděla že se nic nezměnilo. "Děkuju." Řekla jsem a posadila se na linku vedle sporáku, kde mamka právě dodělávala čínu.
"Dáš si?" zeptala se mě. Mimoděk mi zakručelo v břiše a ona se zasmála. Sáhla do poličky pro talíř a naložila ho vonící čínou.
"Kdy se vrátíš z párty?" zeptala se, když si pokládala svůj talíř na stůl. Sedla si a zkoumavě se na mě podívala.
"Nevím. Možná přespím u Mika nebo u Cary." Řekla jsem a strčila si do pusy lžíci s čínou.
"Hlavně nespi někde v klubu pod stolem nebo na ulici. Rozumíš?"hodila na mě další zkoumavý pohled.
"Neboj mami." Zvedla jsem se ze židle a odnesla talíř do dřezu. "Převlíknu se a vyrazim, jo?"
"Ale buď tam opatrná!"
"Neboj mami!" zavolala jsem z půlky schodů. "A neopij se!" slyšela jsem ještě, když jsem vtrhla do pokoje. Ach matky, řekla jsem si polohlasně a musela jsem usmát.
Párty už běžela na plný obrátky, když jsme tam přišli. Mike hned zaplul ke kámošům k baru a já s Carou jsme si to razily na taneční parket. Bavily jsme se bezvadně. Tančily jsme spolu i s jinýma rukama, občas si zašly na bar pro pití, nebo na záchody si upravit makeup.
Všechno byla fajn až na poslední chvíle.
Zhruba uprostřed tanečního parketu se vytvořil velký hlouček lidí a řvali na celý klub. S Carou jsme dlouho neviděly Mika, tak jsme se šli k tomu hloučku podívat, v domnění, že tam někde bude. Mike se často účastnil takovýhle pitomostí. Většinou se někdo s někým začane rvát a jak je zvykem, kolem těch dvou rváčů se vytvoří kroužek povykujících idiotů a Mike bohužel někdy bývá jedním z nich.
Došli jsme ke skupince a snažily se prodrat blíž. "Nikde ho nevidím!" řekla Cara.
"Já taky ne!" odstrčila jsem jednoho maniaka a šla dál. Já taky ne. Konečně jsme se dostaly ke kraji kruhu. Uvnitř se rvali dva kluci. Váleli se po podlaze v prachu a plastových kelímcích, kterých tu bylo opravdu požehnaně. Chvíli mi trvalo než jsem rozeznala kdo to je. Jeden z kluků byl Tyler, Mikův spolužák a ten druhý… "Bože můj Caro! To je Mike!" zakřičela jsem a rozběhla se k němu. Trochu mi v tom bránily něčí ruce a nohy mi klouzaly po kelímcích. Tyler zrovna praštil Mikovou hlavou o podlahu, až to zadunělo. Zastavila jsem se, v uších mi hučelo a skoro jsem se nemohla nadechnout. Přece by Mika nezabil. Ne. Rozběhla jsem se dál a silou strčila do Tylera, který se chysta zasadit Mikovi ránu do jeho zkrváceného obličeje. Tyler se odkutálel dál po podlaze a zanechal za sebou krvavou stopu. Byla ta krev jeho? Nebo Mika? Moc dlouho jsem se nad tím nepozastavovala, protože Tyler se znovu zvedal. Stoupla jsem si před Mika a Cara ho chránila z druhé strany.
"Uhni."zachraptěl Tyler a otřel si ze rtu krev.
"Ne."odpověděla jsem, snažíc se, aby se mi netřásl hlas. Tyler se uchechtl a vrazil mi facku. Odkutálela jsem se k něčím nohám a ten někdo hlasitě zajásal. Kreténe, s tebou si to ještě vyřídím, pomyslela jsem si a začala jsem se zvedat.
V hlavě mi tepala bolest, ale pomalu jsem se vyškrábala na nohy, připravené znovu bojovat. Srdce mi poskočilo, když jsem uviděla Caru. Rvala se s Tylerem. Cara, ta malá Cara, která se Tylera vždycky bála a teď se s ním rvala jako zkušená boxerka. Bušila do něj, do břicha, do hlavy, bylo jí to jedno. U toho ještě stíhala křičet množství nadávek.
"Debile!" zaječela a nakopla Tylera do rozkroku, ten se svalil a držel si postižené místo.
"Ty svině!" zamumlal, ale už se nezvedal. Cara se otočila a začala Mika zvedat. Přiběhla jsem k ní a pomohla jí. Lidi nám v kruhu udělali uličku a my jsme Mika vyvlekly ven.
"Vezmeme ho k nám domů." Rozhodla jsem. "Zavolám mámě." Cara jenom vyděšeně přikývlka a pohladila Mika po vlasech.
Mamka přijela za pět minuta a pomohla nám Mika naložit na zadní sedadlo auta. Sedla jsem si k němu a snažila se na něj mluvit. Jediné co mi řekl bylo, ať ho nebudím, že je ještě brzo. Cara si sedla dopředu k mamce a vysvětlovala, co se stalo. Řekla, že vůbec neměla v plánu Tylera tak moc kopnout, ale že jí hrozně naštvalo, jak do Mika mlátil.
"Byl to dobrej kop."pochváli jsem ji."Bez tebe by Tyler Mika umlátil."
"Ty sis taky nevedla špatně."opáčila.
"Jo jasně, vyřídil mě jednou fackou a …"
"On ti dal facku?"zhrozila se máma. "Asi si s ním půjdu promluvit…"
"Ne!" řekly jsme s Carou naráz. "Mami ať tě to ani nenapadne."dodala jsem ještě.
"Hmm, dobře." řekla po pár minutách jízdy. " Ale měla bys mu jí vrazit taky."
"Spolehni se mami." Usmála jsem se na ní.
Spolehni se.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Adiana Green Adiana Green | Web | 31. července 2014 v 20:20 | Reagovat

Ach, úžasná povídka :) nemůžu se dočkat pokračování...

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama