Fiasková noc plná dobrodružství - zážitkový článek od Leri Goodness

7. září 2014 v 13:04 |  Tvorba členů
Domluvila jsem se s přáteli na menší vesnické akci, která se měla pekelně rozjet o půlnoci díky bicím a trápení kytarových strun při bigbeatu. Očekávání v našich představách však vypadala úplně odlišně, než tomu bylo později v realitě.
Hodiny odbily osmou večerní a já po boku s mojí skvělou kamarádkou Petrou otevírala přívětivě vrátka po jednu z dalších zlatých osob v mém životě - Janu. Naše ruce zaujímaly uzavřené pouto, když jsme se obejmuly a poté naše kroky směřovaly k samotnému rockovému dění. Mini-koncert se konal za malou cihlovou hasičárnou, co patřila obci - když jsme dorazili na ono místo i s mým bratrem Martinem, mělo naše vědomí celkem důvod se na chvíli pozastavit a přebrat si plno věcí v hlavě, jako například fiktivní prostor pro taneční řádění a desítky lavic pod stanem těsně vedle kapely, odkud na nás vrhaly pohledy otupělí páprdové s dlouhými vousy namáčenými v chmelu. I přes všechno zaražení a ještě větší zklamání na nás čekala pod tou nevzhlednou plachtou jedno volné posezení. Ze stolu bylo třeba vyklidit prázdné sklenice od stékajícího piva a vyměnit je za vlastní s podezřele nealkoholickým tonicem.
Nechávala jsem určitou iniciativu pro rozproudění krve v hudebním opojení na druhých, co by měli odvahu začít se vrtět do rytmu starých pecek. Dost mě frustroval fakt, že kolem nás seděli samí padesátníci + lidé, kteří se s ní už dávno rozloučili. Teenageři se splašenými hormony a pohlední chlapci, jako by se ten večer propadli do země. Nejspíš se vrhli na odlišnou zábavu, než na tuhle šunko-country, jejíž pozdější nedobrovolnou součástí, jsme se stali.
Po chvíli nicnedělání a zmateného pokukování v zajetí kouře z cigaret, jsme se rozhodli, že se půjdeme projít ven. Nebyl pro nás problém obejít všechna zákoutí malé vísky a když nás v podvečer kolem půl desáté opustil rozum a šel předčasně spát, stali se z nás dobrovolní blázni, co několikrát ironicky absolvovaly "Pozdrav slunci", spontánní tanečky, nelogické nápady, jako sednout si na asfalt po dešti a spoustu momentek zachycené fotoaparátem.
Naše dočasně chorá mysl nebyla proti ani v případě, kdy jsme započali skoro-výpravu po cyklostezce už v nočních hodinách s cílem dojít po naprosté tmě do další nedaleké vesnice.
Nakonec nám podal ruku sám strach, a tak naše nohy v converskách zastavily na půli cesty, kde jsme se opět nechali všichni zvěčnit na několika snímcích a vrátili se.
Poté netrvalo dlouho a opět jsme se procházeli po horní části venkova podél temné ulice. Najednou se před našimi zraky objevilo oslnivé světlo, takový menší blesk - ohlédli jsme se a viděli malé dítě v pyžamu, které si nás fotilo. Přišlo nám to trochu nenormální a po pár vteřinách chytilo děcko jakási dospělá postava, odtáhla ho a číhala na nás za rohem baráku. Samozřejmě naše instinkty přebily racionální uvažování, a tak naše reakce skončila úspěšným útěkem. Obavy nám nedovolily prozkoumat situaci do hloubky a snažit se dojít tam, odkud jsme přišli.
I když jsme si tuhle srpnovou noc chtěli užít úplně jinak, pod ohlušujícími hudebními efekty v objetí neznámých sympatických jedinců za zpěvu známých skladeb, nejlepší na tom všem nočním dobrodružství bylo naše společné setkání spřízněných duší, které se zas jednou slily v jednu a vytvořily ryzí sílu toho nejčistšího přátelství.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama